Archiv covernetu

Tady býval cover.

Relikt minulosti, doby nedávno minulé, doby před zlomovým rokem 2013, od kterého množství Čechů přijímá za svůj postoj »buď jsi s námi nebo musíš být proti nám, třetího není.«

Snažil se být právě tím třetím pohledem. Vyvracet povrchní předsudky, mýty a hlouposti a vést lidi k tomu, aby s chladnou hlavou přemýšleli. Aby se dívali na věci z různých úhlů. Zprostředkovávat lidem pravdu v celé její komplexitě. K halasně hlásanému "A" dodávat ono nevyřčené "B".

Nakonec ale tak trochu vyhořel, po pár letech si konečně vzal delší dovolenou v kuse a v samotě hor pochopil, že se lidé nepoučí a že mýty se vyvrátit nedají, protože takoví prostě lidé nejsou. A je úplně jedno, jaké by je kdo chtěl mít.

Po posledním intermezzu v roce 2015, kdy z pocitu morální povinnosti zkusil ještě jednou předestřít třetí pohled na černobíle polarizované téma a smutně pohořel, pochopil, která bije, a zařídil se podle svých vlastních rad a pesimistických článků.

Naše země je krásná zcela bez ohledu na ostatní lidi a na to, co si myslí a kam jdou.

Čas je vzácný a marných článků a bezvýsledných, předem prohraných bojů o pravdu bylo tak právě akorát. Žádné další články tady ani na jiných veřejných místech již od covera nebudou.

Člověk se může poučit a někam se posunout téměř vším, i marnými diskusemi a bezvýslednými články, ale musí znát míru. A ta byla po trojnásobném vzestupu »černobílého zmagoření národa českého« naplněna vrchovatě.

Lepší je žít pro sebe a své přátele a blízké, užívat si těch přehlížených krás a malých zázraků každého dne, které jsou ve skutečnosti tak nesamozřejmé, protože o ně můžeme snadno přijít, a šílící lidstvo nechat plynout.

Sbohem. Bylo to zajímavých a nanejvýš poučných 9 let a jsem vděčný za vše dobré, co mi přinesly, od nových přátel až po poznání (viz Tak šel čas: 9 let covernetu, aneb proč a jak cover byl a proč již není), ale žít se má – a dá – i "offline".

Zde – vpravo nahoře, to jest – nyní najdete to, co po mně zbylo.

Žijte v pokoji.

Nepatříte-li ani vy mezi »černobíle zmagořivší«, chci vás povzbudit: není nás zdaleka tak málo, jak se podle ukřičenosti černobílých fanatiků zdá. Většina z nás ale mlčí. Což je v pořádku a moudré: pokud se ocitnete mezi davem fanoušků Sparty a Slavie, tiše se uklidit z cesty a neupozorňovat na sebe je ta nejlepší strategie. A ČR se teď zdá být jedním velkým fotbalovým stadionem. Hodně štěstí.