Licence Creative Commons

Kterak Rusové 8 let programovali Donbass na válku

25. 09. 2014
Konflikty nevznikají jen tak, ve vzduchoprázdnu: skrývá se za nimi dynamika, eskalace, série provokací. Když jsem několik dní před MF Dnes, jako jeden z prvních v ČR, informoval o nasazení výhradně ruských T-72B3 na Ukrajině, přihodil jsem navrch právě pár střípků ze sociologické dynamiky konfliktu. Byla mezi nimi i kniha Grigory Savitskyho "Bojiště: Ukrajina" z roku 2009, která jako by přímo prorocky předpověděla ruskou verzi současného konfliktu.
Dnes jsem zjistil, že nebyla jediná. Ruští a proruští autoři psali na téma "zlí oranžoví fašísti se pokusí o genocidu, kterou Rusové zastaví invazí a vezmou si Donbass" mnohem více a mnohem dříve. A celé to začíná podezřele připomínat nerozvážné roztáčení nacionalistických vášní, kterými začala občanská válka v Jugoslávii.

V Lidovkách vyšel rozhovor s původně politologem a nyní válečným korespondentem Piotrem Andrusieczkem, který zmínil, že zástupce ministra obrany DLR, Fjodor Berezin, napsal také knížku o válce na jihovýchodě Ukrajiny. Jenže Berezin nerovná se Savitsky -- takže jsem začal pátrat.

Wikipedia u Berezina, držitele řady literárních ocenění, žádnou takovou knihu neeviduje. Ale dobře víme, že Wikipedia není ani omylem autoritativní zdroj, takže jsem hledal dále. A vida: Andrusieczk měl pravdu. Berezin skutečně v letech 2009 a 2010 vydal dvojílnou sérii "Válka 2010: Ukrajinský front" a "Válka 2011: Proti NATO", jejichž zápletka je podezřele podobná té Savitskyho: v Donbassu vypukne povstání a Doněck je bombardován letectvem a dělostřelectvem, čemuž musí pochopitelně učinit přítrž ruská armáda.

Berezin ovšem nebyl první. Jako první vyšla v roce 2006 Epocha mrtvorozených Gleba Bobrova z Luhansku: "kultovní román, soupeřící v počtu stažení s Metro 2033 Dmitrije Glukovského" (tzn. řádově miliony přečtení). Zápletka? V blízké budoucnosti se Ukrajina rozdělí na dvě: "Rusofobní oranžoví záapdčíci" se s podporou NATO pokusí zpacifikovat levý břeh, na což obyvatelé Donbassu odpoví partyzánskou válkou, která přerůstá v nemilosrdný konflikt...

To není konec řady. Dmitrij Bykov z Nové Gazety napsal o »válce literátů« celý článek, ve kterém podotýká, že celý konflikt na jihu Ukrajiny byl dlouho s láskou hýčkaný intelektuály a spisovateli, mezi které zapadá i Igor Strelkov, autor novely "Detektiv ze zámku Heldiborn". Ta není první kniha, kterou Strelkov vydal: tento nadšenec do carské armády, šlechticů a separatistických hnutí stihl bojovat za odtržení Podněsteří od Moldávie (»natáhla se k vám rudá armáda i se svými rodinami, takže vaše země nyní patří nám«) a za Srby v Bosně, o čemž napsal "Boseňské děníky". Jenže v "Detektivu ze zámku Heliborn" Strelkov vysvětluje, že co jiného má dělat šlechta, než válčit, a »pokud se objevila válka v cizí zemi, přidat se k Císaři; pokud žádná válka nebyla, mohli bojovat se svými sousedy... Nebo zakládat různá povstání.« Vida, celý Strelkov: když Císař bojoval v Čečně, Strelkov tam nadšeně šel sloužit ke zvláštním silám. Když se v Čečně neválčilo, Strelkov si šel zaválčit do Bosny. Nu a když utichly výstřely jak v Bosně, tak v Čečně, tak si Strelkov založil ono povstání, přesně jak napsal.

Jeví se být stále jasnějším a jasnějším, že na počátku všeho nynějšího dění na Ukrajině stojí Oranžová revoluce z roku 2005. Tehdy nastal pro Rusy, kteří se ještě nesmířili s rozpadem SSSR jako jednotného státního útvaru per se, šok: najednou se ukázalo, že si nemusí uchovat ani "SSSR" v podobě ideologické jednoty v podobě "slovanské vzájemnosti" a adorace Duginova post-bolševického euroasianismu. Že jejich adorovanou Velkoruskou ideologii zdaleka nemusí sdílet všichni, kteří by ji podle nich sdílet "měli".

Moskva mé své jasné strategické zájmy a přirozeně začala plánovat protiopatření.

Krom toho ale začali pragmatické, konkrétní kroky k odtržení Donbassu a vytvoření "Novoruska" chystat i někteří "občankoví Ukrajinci", ale Rusové smýšlením, -- jako Purgin. (Moskva je v tom samozřejmě podporovala, ale jen jako nástroje: zdroje blízké Strelkovovi/Girkinovi uvádějí, že byl Strelkov z Ukrajiny odstraněn pohrůžkou Moskvy, že jinak Kreml utne proud techniky a dobrovolníků, plynoucí na Ukrajinu, a separatistické tažení se bez ruské pomoci zhroutí. Proč? Protože »Strelkov by nikdy nepřistoupil na příměří, které Putin chtěl«).

A intelektuálové v sobě začali vybičovávat stále hysteričtější hysterické obavy ze Západu, z budoucnosti, z čehokoli neruského... A přenášet je na vděčné publikum.

V červnu 2014 se Berezin nechal slyšet, že cílem Kyjeva je vyhnat ruskojazyčné Ukrajince z Donbassu, aby mohli »ukrást nám naši zem a prodat ji Američanům a Evropanům« (zajímavé, že jednání o prodejích obrovské rozlohy způdy Číňamům za vlády Janukoviče jej nechávalo klidným.) Ve své knize ústy hlavního hrdiny nechává většt západní Ukrajince a deklamuje, že »různí spojenci Atlantického bloku by měli být věšeni každý den aby zjistili, jak chutná zrada«.

A právě když se paranoia, kde se včerejší lež stává dnešní pravdou a staví základ pro ještě větší paranoiu, střetává s hořkým pocitem zrady, protože kdokoli nevyznává ty samé bohy a hodnoty, je nutně "zrádce" (vzdor tomu, že jim nikdy nesliboval věrnost), tehdy je odlidštění "těch druhých" nejjednodušší a vůle k boji za každou cenu, za jakoukoli cenu, největší.

Co tím chci říci a proč je to důležité?

Obyvatelé Donbassu byli psychologicky předprogramováni, aby vnímali jakýkoli politický úspěch "oranžových" jako začátek bezprostředně hrozící genocidy.

Architekti povstání v Doněcké a Luhanské oblasti velmi dobře věděli, že poté, co Kyjev rozpustil Berkuty může na obsazování služeben Milice (ukrajinské policie) a SBU reagovat pouze armádou.

Zároveň věděli, že jakmile se na Donbasse objeví první ukrajinský voják, v místních obyvatelích to "nakopne" předpřipravený scénář ze knih a události se budou odvíjet podle jejich scénáře: místní uvěři, že je Kyjev chce všechny vyvraždit a vyhnat (a jejich průdu prodat USA) a posléze uvěří jakékoli, byť sebenehoráznější lži, kterou ruští vůdcové separatistů vypustí.

Aby to pojistili, ještě se svými specialisty obsadili všechny vysílače a odpojili a začali rušit všechna ukrajinská masmédia, čímž se jediným zdrojem informací stáli superlháři z Pervyjho kanálu kremlské televize se svými "omyly" o tom, že Pravý Sektor získal ve volbách 70%, Ukrajinci křižují malé děti a tak dále.

Na ruské propagandisty nikdo neměl a stále nemá. Ruská propaganda, resp. Aktivní Opatření vyhrála Vietnam, vyhrála americkou kulturní válku, zatloukla ničím neodůvodniteluo invazi do Abcházie a vyhrává znova a opět. S šachistickým vizionářstvím stále znova osnují plány, jednoduché a zákeřné, které ovšem ostatní mohou analyzovat až když je po všem a ruští propagandisté opět zvítězili.

Well played. Všechna čest.


Některé zdroje:




Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.