Kde je Boží spravedlnost?
08. 06. 2011Někdo se mne jednou zeptal, jak může být Bůh spravedlivý? Jak je možné, že toleruje zlo, které je na světě neustále pácháno, a nezabrání mu? Jak je možné, že pokud existuje spravedlivý Bůh, nezabránil Druhé světové válce, Holocaustu, terorismu...?
Pevně věřím, že Bůh je absolutně spravedlivý. Říká to Bible; říká to Bůh sám - a jen tak je to logické, protože jakýkoli jiný výklad je absurdní.
Vyhledal jsem si v Bibli pár výskytů slova "spravedlivý" a vypadlo mj. toto:
- Dt 32:1 -> »Hlásám Hospodinovo jméno, přiznejte velikost našemu Bohu! On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý. Pokolení pokřivené a potměšilé do zkázy se vrhlo. Pro svá poskvrnění přestalo být jeho syny.«
- Neh 9:33-35 -> »"Ty jsi spravedlivý ve všem, co na nás přišlo, neboť jsi jednal věrně, kdežto my jsme si počínali svévolně. Naši králové, předáci, kněží a otcové se neřídili tvým zákonem, nedbali na tvá přikázání a na tvá svědectví, kterými jsi je varoval. Ve svém království, přes tvoji mnohou dobrotu, kterou jsi jim prokazoval, v širé a žírné zemi, kterou jsi jim dal, nesloužili tobě a neodvrátili se od svých zlých skutků.«
- Žalm 7:12 -> »Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem.«
- Žalm 137:1,2 -> »Žalm Davidův. Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám, odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost. Nevcházej v soud se svým služebníkem, vždyť před tebou nikdo z živých není spravedlivý.«
- Řím 3:22-26 -> »všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.«
nechť existuje Bůh, který je nekonečně mocný a chce, aby ho lidé poslouchali. Takový Bůh má prakticky tři možnosti, jak dosáhnout splnění svých cílů:
- násilím donutit lidi k poslušnosti (vybít všechny, kdo se byť na okamžik zprotiví jeho vůli)
- manipulací donutit lidi k poslušnosti (ovládnout jejich myšlení a udělat z nich de facto "loutky")
- nechat lidi, aby ho poslouchali, jestliže sami chtějí (to je absolutní svoboda)
Scénář jedna i dvě by nutně vyústil ve společnost, která by dokonale následovala Boží vůli - která je ovšem v podobě "životního návodu" z části obsažena v Bibli. Vypadá tak svět kolem nás? Ctí všichni Boha, nikdo nekleje, nikdo nekrade, nikdo nevraždí, nikdo necizoloží, nikdo nezávidí...?
Vůbec ne, že? Což ovšem nechává jen jednu možnost: Bůh nechal lidem naprostou svobodu. Jenže svoboda je přímo úměrná zodpovědnosti - bylo by přeci nespravedlivé trestat někoho za něco, co nemohl nijak ovlivnit - a s absolutní svobodou (jakou jsme dostali) se nese i absolutní zodpovědnost. Na tomto místě se mi neskutečně líbí jeden dialog z filmu "Fireproof":
- Bůh tě nesoudí podle tvých měřítek. Používá své. - A to jsou jaké? - Nu, pravda. - Fajn. - Láska. - Jsem poctivý. - Věrnost. - Starám se o lidi, to jsem přesně já. Někdy. - Miloval jsi ale toho Boha, který ti dal život? Jeho měřítka jsou tak přísná, že nenávist považuje za vraždu a chtíč za cizoložství. - Táto, a co ty dobré věci, které jsem udělal? - Synu, někoho zachránit z plamenů neznamená být dobrý v Božích očích. Porušil jsi jeho přikázání. A jednoho dne se mu budeš zodpovídat.
Zeptejte se sami sebe - co měl Bůh dělat, když se Hitler a jeho následovníci rozhodli vraždit? Měl si podřídit jejich vůli? Udělat z nich své loutky? Měl je seprat bleskem? Má Bůh seprat bleskem každého, kdo by jednou udělal něco zlého? A teď si znova přečtěte ten dialog z "Fireproof". Má Bůh skutečně předem zabít každého, kdo nevyhoví jeho měřítkům? Každého, kdo jednou někomu ublíží? Jakkoli? Má zabít každého muže, který jednou zlomí srdce nějaké dívce? A co když z toho ona dívka dostane depresi a spáchá sebevraždu? Má zabít každého, kdo jel jednou načerno? A co když ta jedna jízdenka v rozpočtu dopravního podniku znamenala, že jeden starý řidič dostal výpověď, nikdo ho nezaměstnal a on zemřel hlady či zimou?
Všichni jsme vinni - a všichni si za své zločiny zasloužíme smrt. Bůh je absolutně spravedlivý a naše patetické omluvy s tím nic nezmůžou. Pro následky našich akcí není omluvy - naše je svoboda, naše je i zodpovědnost. Ale Bůh je zároveň nesmírně milosrdný - je Bohem druhých, třetích, padesátých šancí. Když od něj Izrael, jeho vyvolený a milovaný národ, odpadl, nezničil je hned. Po desítky let k nim posílal další a další posly se vzkazem "napravte se, nebo přijde trest" (v podobě ztráty ochrany, resp. Božího požehnání). Vy, kteří voláte po okamžitém božím trestu na všechny pachatele zla, se opět se zamyslete: chtěli byste raději nemilosrdného Boha, který lidi zabije, jakmile si to oni zaslouží, nebo Boha, který jim dává další a další šance se napravit? Uvědomte si, prosím, že podle božích měřítek jsme na tom já, vy i oni eSSáci z Dachau úplně stejně: všichni jsme vrazi, protože Bůh hledí na srdce a ví, kdy jsme měli chuť spáchat nějaké zlo a zabránila nám v tom jen absence příležitosti. To je Boží standard - nedosažitelný etalon. Ve srovnání s Jeho dokonalou čistotou a spravedlností nemáme sebemenší šanci. Nikdo z nás.
Ale Bůh, kromě toho, že je dokonale spravedlivý, je i dokonale milující. Všechna skutečná láska - stejně jako všechno dobré - je odvozena od něj. On je taková láska, jakou si nikdo z nás nedovede ani představit.
K tomu, abychom byli zachráněni z hrůzných důsledků našich zlých, svobodných voleb, Bůh obětoval svého vlastního, milovaného syna; část sebe sama. Už když dal Adamovi svobodnou vůli a možnost kousnout do jablka poznání - už tehdy věděl, co ho to bude stát. A přesto to dovolil. Každého jednoho z nás miloval - a miluje - natolik, že nám nechal svobodu - protože láska si nic nenárokuje a leží jí na srdci štěstí toho druhého. A člověk, zavřený v kleci, není šťastný.
Právě proto, že je Bůh zároveň absolutně milující a zároveň absolutně spravedlivý za nás Ježíš zemřel - protože kdyby Bůh "jen tak" zrušil následky našich zločinů, nebyla by to spravedlnost: za zločiny nikdo nebyl potrestán. Takže Ježíš byl - slovy proroka Izajáše - »proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.« (Aby nedošlo k mýlce - tak se stalo s Ježíšovým souhlasem, nikoli nezávisle na jeho vůli; Ježíš sváděl tak těžký vnitřní boj, jestli ten náš trest a všechno to šílené zlo a bolest na sebe vezme, nebo ne, že potil krev - to je fyziologicky nejtěžší stupeň lidské úzkosti).
Aby bylo učiněno zadost spravedlnosti a přitom jsme byli zachráněni, nechal Bůh vlastního milovaného syna, součást sebe samotného, podstoupit příšerné mučení od římských expertů, nejhroznější smrt, jakou tehdejší civilizace znala a prokletí.
Představte si osobu, kterou milujete nejvíce a řekněte mi - nechali byste tuto milovanou osobu podstoupit to vše, jen abyste učinil zadost spravedlnosti? Pokud by vám vůbec stálo za to, takové lidi zachraňovat - nevykašlali byste se raději na spravedlnost, než abyste za to podstoupili takovou oběť?
A přeci to Bůh udělal. A nejen to - on to udělal ne pro své přátele, ale pro své nepřátele! Římanům 5:7-10: »Neboť sotva kdo zemře za spravedlivého, ačkoli za dobrého by se snad i někdo zemřít odvážil. Bůh však dokazuje svoji lásku k nám, neboť když jsme ještě byli hříšníci, Kristus zemřel za nás. (...) Když jsme ještě byli nepřátelé, byli jsme s Bohem smířeni skrze smrt jeho Syna«
Řekněte mi tedy - když Bůh kvůli spravedlnosti a milosti udělal něco tak neuvěřitelně bolestivého; něco, co by nikdo z lidí neudělal; něco, co objektivně udělat nemusel, protože měl - jako všemohoucí Bůh - moc "jen tak" zrušit trest za naše zločiny a ďábla také "zrušit" jediným slovem - jak může někdo vůbec vypustit z úst, že Bůh není spravedlivý? Jako se v 2. listu Timoteovi 2:13 píše, že »Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe«, tak to podle mého platí i se spravedlností. Bůh je tak spravedlivý, že spravedlnost nepřekroutil, ani když to pro něj samotného znamenalo takovou oběť. To je ultimátní důkaz spravedlnosti - když se někdo zachová spravedlivě, ačkoli to jeho samotného strašlivě bolí a nemá z toho žádný prospěch kromě toho, že ví, že je spravedlnosti učiněno za dost.
Pravda je nakonec taková, že se nám svoboda, již nám Bůh dal, líbí jen do té doby, dokud ji užíváme my. Jakmile ji někdo zneužije takovým způsobem, že se to negativně promítne do našich životů, začneme nadávat na Boha. Ale na to nemáme nárok - on nám daroval - a těžce zaplatil - svobodu. To my, lidi, ji zneužíváme.
To my - a jen my - si za to můžeme nadávat. Bůh neposlal Hitlera vraždit židy - to bylo rozhodnutí člověka. Člověka, který se namísto na stranu Boha přidal na stranu Ďábla. Jen dalšího v řadě stamilionů lidí, kteří si v průběhu věků vybrali, že se namísto na stranu Boha přidají na stranu Ďábla. Protože to dělá každý, kdo Boha odmítá - jsou jen dvě strany, jen dvě cesty, jen dva páni, kterým může člověk sloužit. A výběr je na každém jednotlivě.
Zpět na ostatní články
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko