cover72>úvahy>Internet a degenerace lidstva 


Nálepky

Psychologie války

Vznik nacionalismu

Zakazovači a bazény

Lovci čarodějnic

PR manipulátory

Nulová tolerance?

Plíživost totalit

Definice pravice&levic

Nebezpečné věci

Demokratičtí pokrytci

Negativa facebooku

Iluze racionality

Duševní vlastnictví

Znalci správna

Základní principy

Robinhoodismus

Škodí internet?

Zákaz hotovosti

Hnus kolektivismu

Zelené vraždění

Nevoluce

Až se k nám právo...

Socialní inženýři

Kolektivní rasismus

Nebezpečí aktivismu

Letní čas? Zlo.

Mlácení rasismem

Neviditelná ruka trhu

Licence Creative Commons

Internet a degenerace lidstva

24. 03. 2011

Nedá mi to, abych nezareagoval na článek "sjednocený svět na hoře odpadu" od Davida Nováka. Jako člověk, který díky vlastnímu zapojení zná většinu z toho, co autor článku kritizuje - od "informační hromady odpadu" přes "virtuální hospody" až po publikování článků pod přezdívkou bych asi mohl být apriori v opozici, nicméně není tomu tak - s mnohými hledisky autora (zejména co se týče toho, jak internet ovládá osobní životy a požírá čas) totiž souhlasím. Náš pohled rozchází nad několika tvrzeními, na které bych zde rád předestřel jiný náhled - jedná se mi o jakési "degenerativní vlivy" samotné existence informací na internetu.
Autor původního článku mimo jiné soudí, že nesmírné množství snadno dostupných informací neznámé kvality, stejně jako absence jakýchkoli "garantů" (redakčních rad a zvučných jmen) společně s masovostí média vede ke ztrátě kritického myšlení, hypertrofovanému egu a davovosti. Já si nicméně myslím, že důsledkem internetu je pravý opak: podle mého názoru ale i osobních zkušeností internet naopak kritické myšlení podporuje - ba co více, kriticky vyžaduje -; davovosti se umí účinně stavět a s pýchou (či sebevědomým utvářením neinformovaných názorů) nejenže nemá co dělat, ale navíc ji i zmenšuje, protože dává hloubavému člověku neustále najevo, jak málo toho ví a jak nedokonalý je.

David Novák porovnává svět informací na internetu se světem knih. Knihy prezentuje jako universálně lepší, resp. spolehlivější zdroj, než internet - kvůli existenci fyzického "garanta" za nimi stojícího a dost možná i kvůli jisté neměnnosti obsahu. A ačkoli má pravdu v tom, že za texty na internetu nestojí žádný garant, není tento fakt naopak přínosem?
V roce 2007 vyšla na půdě OSN oficiální kniha o stavu klima. Měla známého autora; měla i "redakční radu". Autoři i redakční rada patřili - přinejmenším podle prohlášení médií - mezi naprosté špičky svého oboru. Slovy Davida Nováka, "nejlepší (ne dobré) informace nejsou na internetu, ale v knihách" - a tato kniha byla ztělesněním pravdivosti, jakou David Novák přisuzuje knihám. Ale v této konkrétní knize byl háček - a to nikoli malý: kniha vyhrožovala, že do roku 2035 roztají Himaláje. Když si indičtí vědci stěžovali, bylo odpálkováni s tím, že "redakční rada" to ví lépe. Co se ale nestalo? Na internetu se objevily informace, podle kterých šlo ze strany "redakční rady" o obyčejnou tiskovou chybu, kterou pánové "garanti" bez ověření převzali. IPCC později chybu připustila a opravila rok roztátí Himalájí na 2350 - ale to je pro účely tohoto článku bezpředmětné. Důležité totiž není to, jak pracuje klimatický panel při OSN ani to, do jakého roku (a jestli vůbec) roztají Himaláje - důležité je to, že se "garant správnosti informací" nesmírně mýlil, zatímco médium nedůvěryhodné a, opět slovy Davida Nováka, "plné odpadu" přineslo pravdu, zahájilo o ní diskusi - a donutilo papírového mastodonta k opravě.
Kdybych se měl řídit radou Davida Nováka, věřil bych IPCC a jejich "knize", protože pod ní byli podepsaní nejen konkrétní lidé, ale navíc mezinárodně uznávaní vědci. Oproti tomu na internetu tvrzení těchto "autorit" (podle konzervativního smýšlení) napadala řada lidí, které nikdo neznal, téměř nikdo ani neviděl a kteří leckdy publikovali anonymně.
Ale právě ona anonymita a "implicitní nedůvěryhodnost" přispěla k odhalení pravdy. Richard Feynmann, geniální fyzik a vědec, jež se mj. podílel na vývoji atomové bomby, ve své knize "Snad ti nedělají starosti cizí názory" popisuje, jak se svou budoucí ženou probírali dílo Descarta. Feynmann s řadou jeho tvrzení nesouhlasil - až nakonec dospěl k názoru, že "bez ohledu na to, jak zajímavá a impozantní by tato filosofická látka mohla být, může se brát lehkovážně -- můžeme jen přemýšlet o slovech, místo abychom se trápili tím, že to řekl Descartes". Tak se stalo, že se proti modernímu Descartovi postavili internetoví bloggeři jimž jednoduše nedávalo smysl, že by měly Himalaláje do třiceti let roztát. Provedli čistou analýzu bez předsudků o pravdivosti a bez ohledu na impozantnost autora knihy či jeho nakladatele - a získali pravdu.

Přesně toto internet učí - a přesně v tom je jeho obrovský pozitivní potenciál: už nezáleží na tom, kdo něco napsal. Záleží jen a pouze na tom, co napsal, čím to zdůvodnil a jaký to dává smysl. Na internetu je nesmírné množství informací z celého světa. Protichůdných informací - protože to je princip, na němž internet vznikl: "konkurence je vždy vzdálena jen jedno kliknutí". Abych to tak demonstroval na "papírovém" příkladě - pokud budete mít v knihovničce pouze Marxe a Engelse, dost pravděpodobně z Vás vlivem těchto "autorit" vyroste levicový intelektuál. Oproti tomu na internetu zadáte do vyhledávače "podmínky pracující třídy v Británii" a na téže stránce Vám kromě odkazu na Engelsovu práci vypadne i její briskní dekonstrukce. Hledání výrazu "proč Bůh neexistuje" čtenáře přivede na stránku "proč Bůh existuje". Přečtete oboje - a musíte se zamyslet. Kdo měl pravdu? Tvrzení si odporují; které je pravděpodobnější? A které dokazatelné? O čem to platilo a jak na to přišli?

Toto všechno v důsledku znamená právě a pouze to, že chcete-li na internetu získat alespoň přibližně pravdivý obraz o skutečnosti, musíte myslet kriticky. Musíte analyzovat více zdrojů, porovnat obsah, reference v nich obsažené, postavit obsah článků proti Vašim zkušenostem, aplikovat "selský rozum" a výsledky profiltrovat a zkonsolidovat.
Kdybyste to totiž neudělali, nic nezjistíte - přečtete si totiž další článek, ale ten část toho prvního vyvrátí.
A právě to beru za největší přínos světové informační sítě: odnaučuje lidi slepé víře v jakákoli lidská tvrzení. Ona papírová média se totiž mýlila stejně často, jako internet (a s daleko těžšími následky) - ale lidé, jež nepublikovali, si to jednoduše neuvědomovali. Dnes publikují všichni - a tak si všichni též uvědomují, že autor kdejakého textu nemá patent na pravdu. Že je to pouhý smrtelník, stejně jako oni.

Samozřejmě, takto se zdaleka nechovají všichni uživatelé internetu. Spousta z nich si přečte článek jediný a na jeho základě přijme za své názor, že je nyní světovým odborníkem na danou problematiku. Ale jak jsem popsal výše, toto naprosto není něco, co by bylo pevně dané povahou internetu. Protože pokud se spokojíte s jedním přečteným článkem, abyste vzápětí tvrdili, jaký že to máte kvalifikovaný názor - je to snad vina internetu? Neexistovali snad takoví lidé i vždy předtím? Instantní experti na politiku, vzniklí přečtením Marxe. Instantní experti na válečnictví, vzniklí přečtením Švejka. Instantní experti na historii a náboženství, vzniklí přečtením Řeckých bájí. Nebo i pouhým doslechnutím se o něčem - vždyť "hospodské experty" názorně ukazuje i nemálo knih, filmů a dalších kulturních děl z doby, kdy byl internet doménou pár vědců na západních univerzitách.
Jedním z největších nebezpečí, jež číhají na každého vědce, je záměna korelace s implikací. David Novák - stejně jako já - vidí děti, jež opovrhnou čtením složitých textů a vezmou zavděk "předžvýkaným" textem na internetu. Jenže otázka zní ve skutečnosti takto: je internet příčinou jejich chování, nebo pouze médiem, jež jim usnadnilo jejich standardní modus operandi? Kdyby nebylo internetu, četly by ony děti Platona, nebo by informace o něm - namísto z internetu - vytáhly z pilnějších kamarádů na víkendové opíječce? Kdyby nebylo multiplayerových her, opravdu by ony děti na táboře běhaly po louce jako dříve, nebo by jen apaticky vzhlédly - nikoli od hry, ale od televizního seriálu? A nakonec provokující otázka: seděly by apaticky u střílečky, kdyby jim vedoucí nabídli airsoftové či paintballové pušky a možnost si zahrát "counter-strike" naživo v nedalekém lese?

Abych to shrnul, internet je jen prostředek; je to médium. Informace na něm obsažené nikoho principielně nezmění - těm, kteří chtějí umožní rozvoj a vzdělání daleko z hranice knih a těm, kteří nechtějí pouze usnadní to, co předtím získávali od spolužáků. Tak či onak pouze výrazně zefektivňuje to, co člověk dělal tak či onak. Internet v roli textového, informačního média je pouze jakýmsi multiplikátorem osobnosti, který zesílí některé povahové stránky, protože jim umožní seberealizaci.

Krom toho se ale autor ve svém článku dotýká i internetu jiného - internetu sociálního a multimediálního. Nikoli "Web 2.0", nýbrž tautologického "Web 3.0" - nikoli "internet pro informace" či "komunity podle zájmů", nýbrž "internet pro internet", "komunity pro komunity" a "zábava pro zábavu".

Internet je pouze médium - a dnes jej stále více plní jakési internetové hospody. Nikoli hospody tematické, kam se slezou vyznavači horolezectví či parních lokomotiv, aby po pracovním dni probrali svého koníčka (takovou roli dříve měla - a stále mají - různá dedikovaná fóra jako např. fortifikace.net, palba.cz či mathforum.org), nýbrž hospody povalečské, kam člověk přijde a celý den profláká s kamarády v planých řečech bez téma a bez cíle a ve stupidních obrázkových hrách. Pokud bych tedy někde hledal nebezpečí internetu, hledal bych ho právě zde - na moderních "sociálních sítích" bez téma, bez cíle a beze smyslu.

Pozn.: toto jsem původně sepsal s cílem zaslat textík do periodika Život Víry, v jehož čísle 1/2011 článek Davida Nováka vyšel. K tomu jsem se nicméně nikdy nedokopal (a textík stejně přesáhl "scope" obyčejné reakce), takže se mi jako *.rtfko chvíli válel na disku, jen abych jej nakonec zveřejnil zde.




Zpět na ostatní články

Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko

Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.