cover72>úvahy>Duševní vlastnictví že neexistuje? Ne a ano. /kompilát z diskusí/ 


Nálepky

Psychologie války

Vznik nacionalismu

Zakazovači a bazény

Lovci čarodějnic

PR manipulátory

Nulová tolerance?

Plíživost totalit

Definice pravice&levic

Nebezpečné věci

Demokratičtí pokrytci

Negativa facebooku

Iluze racionality

Duševní vlastnictví

Znalci správna

Základní principy

Robinhoodismus

Škodí internet?

Zákaz hotovosti

Hnus kolektivismu

Zelené vraždění

Nevoluce

Až se k nám právo...

Socialní inženýři

Kolektivní rasismus

Nebezpečí aktivismu

Letní čas? Zlo.

Mlácení rasismem

Neviditelná ruka trhu

Licence Creative Commons

Duševní vlastnictví že neexistuje? Ne a ano. /kompilát z diskusí/

22. 02. 2012
Na DFENSu, FinMagu a u Svobodných jsem diskutoval IP. Stěžejní myšlenky jsem koncentroval na tomto místě.

Mám to, že je v prvé řadě nutno důsledně rozlišovat mezi myšlenkou či konceptem a piplavou a nádenickou prací, která onu myšlenku či koncept rozvine ve funkční produkt; stejně tak je potřeba rozlišovat mezi inspirací, kdy je někdo existencí byť nového a unikátního vynálezu či konceptu puzen k tomu, aby vlastním úsilím a vlastním vývojem vytvořil něco podobného - a okopírováním, kdy někdo s minimem úsilí získá plody cizí práce.

Stejně tak definice vlastnictví jako toliko "unikátního statku" je dle mého mínění velice nešťastná. Pokud se všude budou válet třeba identické flétny v neomezeném množství a já si jednu vezmu, podle takového konceptu ji nemohu vlastnit; a protože jich mám k dospozici neomezené množství, de facto o ni ani nemohu přijít, může se mi pouze"virtuálně přemístit" do nejbližší flétny z onoho neomezeného počtu. Přesto bych velice nelibě nesl, kdyby mi ji někdo vzal. Osobně tedy za definici vlastnictví považuji něco na způsob "vlastnictví vzniká cílevědomou prací člověka", vycházeje přitom z Bastiatova "co je vlastnictví, nežli rozvinutím osobnosti"

Diskutující "t.t. - jouda" měl na serveru DFENS velice trefný post:

»kouzlo duševního vlastnictví - podle mého gusta je výstižnější vlastnictví duševního bohatství - přece spočívá ve schopnosti tvořit více či méně žádané, funkční, krásné či jinak vyjímečné sekvence. I Mozart tvořil sekvence bitů, z půl kila plastu a půl kila směsi kovů vytvořila sekvence bitů Macbook 2012. Sekvence bitů zformuje tuny betonu, železa a něco plutonia do funkční jaderné elektrárny. Co se cení, je schopnost vytvářet jedinečné sekvence, na typ kolečka nebo "bez" sere pes. (...) Vypadá to, že sdíleči odmítají uznat nutné náklady na tvorbu výjimečných sekvencí bitů - ať to jsou miliardy USD na vývoj nového reaktoru, absolutní hudební sluch, hudební vzdělání, cena vybavení studia a nástroje nebo náklady na výrobu filmu. A také právo autora určit si cenu za svou sekvenci. (...)«

Což jsem já doplnil tímto:

»Dost záleží na dílce toho řetězce bitů. Kdyby bylo možné si patentovat posloupnost "101", bude to skutečně kontraproduktivní svinstvo, stejně jako kdyby si někdo mohl patentovat kolo. Ovšem pokud má někdo sekvenci bitů dlouhou 10^20, pravděpodobnost náhodného nebo paralelního vzniku něčeho stejného je tak malá, že se zcela očividně jedná o unikátní práci člověka a tedy vlastnictví v bastiatovském smyslu "co je vlastnictví, než rozvedení osobnosti". Tedy je amorální si moci patentovat kolo či tvar hliníkové placky se zaoblenými hranami - ale stejně tak amorální je někomu proti jeho vůli zkopírovat tisíce řádek zdrojového kódu či dva roky vytvářené konstrukční výkresy. A kde stanovit hranici mezi ideou/konceptem, který by nemělo být možné si nárokovat, protože může stejně dobře vzniknout i nezávisle na držiteli patentu a patent by tedy omezoval svobodu jiných tvořit - a mezi výsledkem úsilí, který je unikátní a náhodně či paralelně by nevznikl, takže by byla nemožnost si jej patentovat omezení vlastnictví výsledků práce, v tom je IMHO jeden z hlavních praktických problémů.«

Takže jsou zde čtyři otázky, které se nesmí patlat dohromady:
1) rozdíl mezi konceptem/myšlenkou a pracným vytvářením výjimečné sekvence bitů
2) rozdíl mezi inspirací (inspirovaný vynaloží obdobnou námahu, jako prvotní vynálezce) a okopírováním (narušitel IP nabyde s minimální prací jen v rozsahu nutném k překonání nevole původního držitele plodů cizí práce)
3) kde je hranice mezi myšlenkou/konceptem a plody cílevědomé duševní práce
4) co a jakými způsoby chránit
Duševní Marxisté účelově ignorují rozdíl mezi impulsivní myšlenkou/konceptem a plody cílevědomého duševního i fyzického úsilí a tím velice chytře vytvářejí dojem, že kdokoli si nárokuje IP je vykořisťovatelem nebohých duší spotřebitelů, které tím neoprávněně omezuje v jejich rozletu. Jenže když se Pátek toliko inspiruje hráběmi Robinsona, na výrobu svého exempláře vynaloží stejné úsilí; oproti tomu když někdo ukradne konstrukční výkresy a teprve na jejich základě postaví mlýn, tyje z neoprávněně nabitých plodů práce jiných lidí, což je krádež. Zatímco totiž zloděj IP sbíral maliny a cpal se, vynálezce si je odepřel a investoval svůj hlad a čas do konstrukčních plánů. Zloděj se pak neoprávněně obohatil na cizí úkor: využil cizí úspory, cizí utrpení a plody cizí práce. A v tom spočívá ta zlodějina: že ta myšlenka stála jejího tvůrce fyzické náklady, o které jej zloděj IP připravil.
Duševní marxisté pletou dohromady jablka a hrušky, aby ze zmatku a demagogie ospravedlnili své "všechno patří všem", resp. "každý podle svých možností, každému podle jeho chutí".
Mohu zde opět jen citovat Bastiata s tím, že protože práce je utrpením, lidé mají sklony louopeží nabýt plodů práce jiných lidí a že když se krádež stane něčím všeobecně přijímaným, společnost si vytvoří zákony, které to posvěcují a morální kód, který to glorifikuje. Přesně jako "Piráti".

Jak ale poukazuji v otázce 4, jedna věc je záležitost etiky a druhá a zcela odlišná způsobu vymáhání spravedlnosti. Pokud někdo na základě okopírovaných plánů postaví mlýn a dopustí se tím příkoří na původním konstruktérovi, není jaksi adekvátní mu mlýn zbořit s poukazem na to, že vznikl na základě odcizených materiálů: to by bylo prozměnu příkoří proti práci, kterou dotyčný zloděj IP odvedl na přeměně plánů ve fyzický statek.

ACTA je z tohoto pohledu zlo, protože ač má teoreticky nějak napomáhat spravedlnosti, ani spravedlnost nesmí být vymáhána "za každou cenu" a bez ohledu na náklady. Přidávám se tedy k ostatním v tom, že ACTA by neměla projít - prostě proto, jakým způsobem funguje a jaké zlé mechanismy (včetně presumpce viny a narušení soukromí, o možnostech narušovat IP těmi, kdo budou kontrolovat obsah disků nemluvě) zavádí.

Považuji tedy za fatální chybu s vaničkou vylít i dítě a v naštvání na ACTA se přidat k duševním marxistům; stejně tak je ovšem chybou prohlásit, že obrana IP stojí za zotročení všech totálním sledovacím systémem na styl ACTA. Oboje je tupý radikalismus - a ten končí velice špatně.
(Podotýkám, že sám publikuji zdarma pod CC BY-ND vč. celkem uznávané knihy o SuperHornetu; neblábolím tedy z pozice lakomého držáka IP ;-) )
Toto nestačilo, takže jdeme hlouběji a to na základě Základních principů.
V pravicových kruzích je taková pěkná pohádka, kterou zde cituji:
Byl jednou pan Snaživý a pan Lenivý. Pan Snaživý se chtěl mít lépe, proto pracoval i potom, co pan Lenivý už zalezl k televizi, aby si odpočinul.
Pan Snaživý šetřil, aby si mohl koupit věci, které mu usnadní jeho snažení. Pan Lenivý si koupil novou větší televizi, aby se mu lépe odpočívalo. Protože chtěl plazmovou, kterou si ještě prací nezasloužil, peníze si vypůjčil, koupil si ji na splátky a zadlužil se.
Pan Snaživý trávil volný čas tím, že usilovně vymýšlel, jak by mohl být užitečný ještě většímu počtu lidí než nyní. Pan Lenivý usilovně přemýšlel, jak mít co nejvíc za co nejméně práce.
Pan Snaživý nakoupil výrobní prostředky, které zefektivnily jeho práci. Pan Lenivý si vypůjčil další peníze, protože si chtěl dopřát ještě větší luxus, který si zatím nezasloužil, a tak se zadlužil ještě více.
Pan Snaživý se unavený vrací pozdě večer domů právě v okamžiku, kdy se soused pan Lenivý vrací ze supermarketu s kartonem piv, aby u fotbálku v televizi nebyla žízeň. Pan Lenivý s úšklebkem komentuje, jaký je pan Snaživý hlupák, že se tak dře, že z toho života nic nemá, ať si vezme příklad z něho, jak že se na to musí vyzrát. Pan Snaživý zatíná zuby a dál se snaží.
O výsledky práce pana Snaživého má zájem již tolik lidí, že pan Snaživý vytvoří nové pracovní místo a zaměstná nezaměstnaného, který mu pomáhá. Nově zaměstnaný nezaměstnaný má velikou radost, že bude moci díky snaze pana Snaživého koupit své dcerušce kočárek.
Pan Lenivý se posmívá panu Snaživému, že investuje své vydělané peníze do dalších výrobních prostředků a lidí a že kvůli tomu stále jezdí v té oprýskané popelnici, zatímco pan Lenivý si koupil nové auto na splátky.
Pan Snaživý přináší svou činností užitek již spoustě lidem v komunitě, kde žije, mnoho lidí se již spoléhá na to, že pro ně pan Snaživý zajišťuje věci. Lidé jsou velmi rádi, že díky panu Snaživému již nemusí tak daleko jako předtím. Pan Snaživý již poskytuje práci mnoha lidem, které zaměstnal, kteří jsou moc rádi, že opět mají každý měsíc dobré peníze. Pan Snaživý si konečně kupuje nový dům a kupuje si krásné nové auto, platí hotově. Pan Snaživý sklízí ovoce svého úsilí.
Pan Lenivý přišel o své auto a o svou televizi, protože byl natolik lenivý, že dostával již tak málo peněz, že už nebyl schopen své dluhy splácet. Pan Lenivý se přes záclonu svého bytu dívá na krásný nový dům pana Snaživého. Pan Lenivý vychází ven a pozoruje přes plot domu pana Snaživého jeho nové auto.
Jde kolem pan Politik.
Pan Politik chvíli pozoruje scenérii a pak začne mocně hlásat; Jaká je to nespravedlnost! Pan Snaživý má krásný dům, zářivé auto a mnoho peněz, zatímco pan Lenivý má ošumtělý byt a žádné auto. Fuj, hanba panu Snaživému. Pan Snaživý by měl své auto odevzdat panu Lenivému, aby měl každý alespoň něco, tak to bude spravedlivé. Pan Snaživý oponuje, že si své pěkné věci zasloužil, potom co všechno musel překonat, čemu všemu musel čelit a kolika lidem je teď prospěšný.
Pan Politik si bere pana Lenivého stranou a říká mu, že pokud ho pan Lenivý zvolí, že on se postará o to, že pana Snaživého přinutí, aby se s panem Lenivým podělil. Na to pan Lenivý slyší a slyší na to i další lidé v komunitě, slyší na to i lidé, kterým pan Snaživý zajišťuje živobytí.
Každému pravicově smýšlejícímu člověku je snad jasné, že pan Lenivý nemá nárok na majetek pana Snaživého.
Ale jakmile Pan Snaživý svůj majetek konvertuje na duševní vlastnictví, podle Duševních marxistů to právo najednou má.
Duševní marxisté otevřeně tvrdí, že když se pan A každý večer dře s konstrukčními výkresy a pán B se dívá na televizi a baví, když pan A své výkresy dodělá, pan B má právo přijít a užívat si jich. Protože je pan A "nevlastní".

Jaký je pak k sakru rozdíl mezi principem tímto a mezi tím, co je tak pregnantně vyjádřeno v oné pohádce o levičákovi který se vztekal, že soused co makal má víc než on, který se flákal?
Je to pořád ta samá levičácká rétorika "já si chci (proti jeho vůli) užívat toho, co zaplatil někdo jiný" - a na tu jsem skutečně alergický. Bez ohledu na to, jakým mračnem dýmu o "nutnosti zrušit IP pro dobro lidstva a všeobecný pokrok" se to Duševní marxisté snaží ospravedlnit. Když je vadný základní princip, je vadný celý ten konstrukt. A pokud někomu vnucujete, že překonáte jeho opatření a proti jeho vůli mu násilně zneužijete to, co drží - je to nespravedlivé, je to zlé.

Esencí libertariánství je svobodný trh, kde lidé DOBROVOLNĚ směňují to, co se jim hodí. Esencí pirátství je svět, kde jedni žijí na úkor druhých, Kopírovači mají všechna práva a žádné povinnosti a "směňují" zboží ne na základě dobrovolnosti, ale na základě násilného překonávání protipirátských opatření a proti vůli původních držitelů.

Svobodní mají v mottu "Svoboda, ODPOVĚDNOST, spravedlnost".
Duševní marxisté chtějí jen tu svobodu, zcela bez ohledu na druhé. Jenže jak řekl jeden libertarián:
"Celý koncept lidských práv byl pokřiven. Dříve zde byla práva, vyvážená povinnostmi. Dnes si lidé přisvojují práva aniž by brali v potaz, jaké povinnosti tím uvalují na ostatní."

Snaha ospravedlnit kopírovačství leží v tom základním principu "víme lépe než vy, co máte dělat se svými daty - dát je nám", jaký ve variantě "víme lépe než vy, co máte dělat se svým majetkem - dát ho nám" mottem všech socialistů světa. Toto je základní princip Kopírovačství - těžko najít lepší důkaz o tom, že se jedná o levicovou ideologii. Pokud toto někdo vidět nechce, budiž: nemá pak cenu debatovat, protože vycházíme ze zcela odlišných výchozích pozic. Stejně jako nemohu přesvědčit marxistu že je socialismus špatný, protože nikdy neuzná, že nemá právo si nárokovat majetek druhých nemohu přesvědčit přesvědčeného Duševního marxistu, že nemá právo proti vůli toho, kdo je vytvořil nakládat s cizími daty.

Zpět na ostatní články

Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko

Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.