cover72>úvahy>Iluze racionality 


Nálepky

Psychologie války

Vznik nacionalismu

Zakazovači a bazény

Lovci čarodějnic

PR manipulátory

Nulová tolerance?

Plíživost totalit

Definice pravice&levic

Nebezpečné věci

Demokratičtí pokrytci

Negativa facebooku

Iluze racionality

Duševní vlastnictví

Znalci správna

Základní principy

Robinhoodismus

Škodí internet?

Zákaz hotovosti

Hnus kolektivismu

Zelené vraždění

Nevoluce

Až se k nám právo...

Socialní inženýři

Kolektivní rasismus

Nebezpečí aktivismu

Letní čas? Zlo.

Mlácení rasismem

Neviditelná ruka trhu

Licence Creative Commons

Iluze racionality

24. 04. 2012
V jedné diskusi se opět vyskytnul člověk, který se jal tvrdě bít ostatní po hlavách argumentem, že jejich postoje "nejsou racionální". Jelikož jsem nemohl najít krásnou diskusi na toto téma mé osoby s Coyotem na DFENSu, kde jsme koncept racionality poněkud podminovali, musel jsem to sepsat znova.

Racionalita je pěkný buzzword, ale to je asi tak vše. Logicky se totiž dá dospět k tomu, že je "racionální" buď úplně vše, nebo naopak vůbec nic.
Je láska racionální? Je to kombinace neřízených chemických procesů, které se později přemění na emocionální vazby. Mnohdy je v opozici s tím, co by bylo "racionální" - ale přitom přináší užitek, protože nasycuje emocionální potřeby. Je racionální si pochutnat na steaku s hranolky namísto toho, aby člověk každý den jedl hnusnou syntetickou kaši, obsahující optimálně vyvážené vitamíny a minerály jen proto, že je ta kaše "hnusná" (což je emocionální vjem), zatímco steak člověku chutná?

A teď babo raď. Je racionální si teď pochutnat na dobrém jídle a zítra obědvat zeleninu aby člověk vyvážil potravu, nebo jíst každý den hnusnou vyváženou kaši, která je optimální pro tělo a toliko vyvolává negativní emocionální vjem "je to hnus a zvedá se mi z toho žaludek"? Nebo si pochutnávat každý den na steaku a o 10 let později muset cvičit a hubnout?
Je racionální investovat nemalé prostředky, čas a sebeobětování do láskyplného vztahu, nebo naopak parazitovat, milou osobu emočně vycucat, odhodit a najít si další oběť?

To - krom "emocionálních" hodnot jako "morálka", "empatie" (jak by mi bylo PŘÍJEMNÉ, kdyby mi to někdo udělal, tzn. emoce) záleží mj. na časovém horizontu, že - protože parasitismus je výhodný teď, ale dlouhodobě neudržitelný a přináší nepředvídatelné transitivní náklady na změnu hostitele; stejně tak chutné, leč nevyvážené jídlo je dobré teď, ale bude mít své následky v dlouhodobém horizontu. Z toho vyplývá, že nutným vstupem je, co je racionálně optimální *v jakém časovém horizontu*. Je racionální vysoká časová preference (tzn. mít se dobře teď a nehledět na budoucnost), nebo naopak nízká?

Jakou racionální metodou to určíte? A jak můžete vědět, že je vaše určení optimální časové preference platné pro všechny? Jakou vědeckou metodikou to zjistíte, když je člověk de facto otevřený systém a pokusy na něm prováděné se nedají replikovat, falsifikovat ani provádět v kontrolovaném prostředí, protože synapse v mozku se do další iterace pokusu změní?
Nebo s tím časová preference nijak nesouvisí? Ale pokud s tím nesouvisí, jak může být stěžejním vstupem do racionálního rozhodnutí, zda je výhodný parasitismus, nebo symbióza?

A jsou vstupem do racionálního uvažování emoce? Pokud je budete ignorovat, dostanete se do sub-optimálního stavu z hlediska duševního zdraví, což se dá prokázat. Poklesne i vaše výkonnost fyzická a intelektuální. Pokud se jimi budete řídit naopak příliš, stanete se otrokem vášní a emoce vám znemožní žít produktivní život. Jak racionálně určíte optimum? A je to stejné pro všechny? Je takové určení stabilní v čase, nebo může být za týden zcela jiné? A co za hodinu? Za rok? Vědecky to určit nejde, viz odstavec 4.

Na základě toho vyvstává dilema: buď není racionální nic, protože "racionalita" toliko syntetizuje iracionální (emocionální) vstupy a hledá optimální saturace iracionálních potřeb a podnětů - a v tom případě je ve vleku emocí a nemá cenu se bavit o racionalitě, protože když jsou iracionální všechny vstupy, i po racionální syntéze bude iracionální i výstup; nebo je naopak racionální vše, protože saturovat své emocionální potřeby je vysoce racionální. Jelikož lidé nejsou stroje - uzavřené soustavy s replikovatelnými procesy a jasně danými a kontrolovatelnými vstupy, "racionalita" je iluzí, protože lidé se prostě chovají podle svých osobních a současných preferencí, které nějakým způsobem sledují (protože nikdo úmyslně nedělá něco, co mu nepřináší vůbec žádný užitek a jen ztrátu) a tyto vstupy se v čase i prostoru neustále mění.

Silně doporučuji diskusi na DFENSu (takový server libertariánských až anarchokapitalistických intelektuálů) následnou tomuto postu, kde celou problematiku vystihla má známá Moussa:
"je to úplně jednoduchý, není možné najít nějaké universální racionální chování, protože takové neexistuje. Znáš určitě lidi, kteří se podle tebe chovají iracionálně, potíž je, že z jejich pohledu se zase můžeš chovat iracionálně ty a z pohledu třeba mého se chováte iracionálně všichni. Přesto si každý z nás spokojeně rochní v tom svém. A nakonec kdybychom se chovali všichni stejně byl by ten svět, jak říká podotek, nudně nepestrý. :-)"

Osočovat lidi z toho, že "se chovají iracionálně" je tak krásně absurdní a toliko dokládá jaksi limitovaný rozhled.

Zpět na ostatní články

Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko

Vzkaz autoru

Na článek můžete reagovat použitím následujícího formuláře.
Váš komentář:

Váš e-mail (očekáváte-li reakci z mé strany):

Níže prosím opište dvě zdeformovaná slova z obrázku do rámečku pod nimi.
Jedná se o ochranu proti zasílání spamu, protože počítačoví roboti ona slova nedokáží rozluštit. Pokud je nedokážete rozluštit ani vy, kliknutím na ikonku reproduktoru se vám přehrají.