Grand Power P11 MK.7 custom - "Minikachna bezocasá"

historie spolehlivosti | konstrukce | střelnicové dojmy & praktické zhodnocení | statistika spolehlivosti | havárie | galerie

Ani nevím jak - snad něčí poznámkou o tom, že nějaký Slovák vyvinul zbraň postavenou na double-tap - jsem se před pár lety dozvěděl o dílu pana Jaro Kuraciny, samonabíjecí pistoli K100 vyráběné jeho firmou Grand Power. Když jsem pak rozšiřoval svou sbírku plynovek, narazil jsem na plynovkový Grand Power což mé povědomí o značce oživilo. Prošel jsem si nabídku a okamžitě mi padl do oka model P11: sub-kompaktní verze na nejnovějším rámu MK.7 s výměnnými částmi pažby.

Když jsem pak začal seriózně uvažovat o výběru zbraně obranné, právě P11 Mk.7 byla jednou ze zvažovaných variant - záplava kladných referencí na ergonomii a přesnost střelby vykonala své. A když jsem se v rámci průzkumu dostal k popisu odolnosti K100 (hlaveň je tak bytelná a předimenzovaná, že se neroztrhne ani při nehorázně přelaborovaném střelivu), uchvátilo mne to. Na odolnost a předimenzovanost jsem dost zatížený.

Jenže krom radostných zpráv o ergonomii a přesnosti tu byly i zprávy ne tak radostné - o spolehlivosti. Nemálo lidí se zdálo mít se svou K100 značné potíže - takže jsem začal číst. Přečetl jsem 40 stránek vlákna o K100 na strelectvi.cz, které mapovalo osudy majitelů zbraně od počátků až do dnešních dnů. Na interním fóru Grand Poweru jsem přečetl desítky stran o konkrétních závadách. A zašel jsem na střelnici a sám si jeden nepřebíjející GrandPower vyžral - a zároveň se při té samé příležitosti zmlsal nádherným chodem, spouští, ergonomií i přesností. Ze střelnice jsem odcházel zoufalý toužebnou nadějí, že se snad podařilo chyby P11 série "D" z roku 2006 vychytat, protože jinak je ta zbraň kouzelná - a diskuse mou naději naplnila.

Vývoj spolehlivosti Grand Power K100

První série byla takový beta-test: uživatelé dostali doživotní záruku na veškeré opravy a pan Kuracina za chodu opravoval, vychytával, ladil a vylepšoval. Další série se nesly v duchu hledání cesty: někteří uživatelé chtěli extra přesnost, jiní klidně větší vůle ale hlavně spolehlivost i s "přebíjenkami"... Pan Kuracina vycházel vstříct, ladil a nacházel kompromisy.
Jak vznikalo více variant laděných na různé účely vč. sportu, "mainline" K100 a její varianty P1 a posléze P11 se profilovaly stále více jako služební zbraně, kde byla spolehlivost zvyšována na úkor miniaturních tolerancí (viz dále). Většina problémů byla vychytána během prvních 4 sérií; prvně byla překonstruována vratná pružina, pak byl zaveden inovovaný vytahovač, pak vyhazovač a tím se pistole dostala na vynikající úroveň spolehlivosti i se střelivem nižší kategorie. Krom toho tu byly další dílčí úpravy, jako zabroušení/změna tvaru výhozího okénka, ladění síly vratné pružiny atd.
Suma sumárum, "kačeny" (tak říkají páně Kuracinově konstrukci uživatelé - od "K100" a možná tvaru bobřího ocasu) nových sérií, které zahrnují všechny výše uvedené změny, by měly být spolehlivé. Čas od času se ještě může vyskytnout problém, ale firma Grand Power je naprosto skvostnou ukázkou postoje "náš zákazník, náš pán": stačí napsat na fórum a pan Kuracina osobně poradí, případně si zbraň nechá zaslat a zdarma doladí, opraví apod. (Což jsem nakonec musel využít, viz dále). Tato vstřícnost byla také něčím, co mne nadchlo a zároveň ujistilo, že i kdyby se objevil problém, budu na tom mnohem lépe než u konkurenčních značek (servis CZ je po fórech smutně proslulý).

Koupě a první dojmy

Když jsem se ve studiu zbraně dostal až sem, měl jsem jasno: zkusím to a přinejhorším přečkám nějaký čas, než mi ji Kuracina doladí.
Nebyl bych to já, kdybych neměl něco extra - a protože jsem mezitím narazil na variantu rámu bez bobřího ocasu (trochu na styl HK USP), začal jsem si vymýšlet. Kontaktoval jsem obchodní oddělení Grand Poweru, jestli se ten rám dá běžně koupit - a dá, jen ať to v Proarmsu při objednávce napíší. Výtečně, tak jsem šel do Proarmsu. Pan Abraham mi předvedl normální P11, popovídali jsme si o konstrukci, problémech a tak a ještě ten den jsem zaslal objednávku znějící na P11 s rámem bez bobřího ocasu, zato s inovovaným vytahovačem i vyhazovačem (aby mi tam nezůstaly z dřívějška, zvláště u méně prodávaného rámu) a že kdyby mi dali hlaveň, která by oproti rámu měla větší tolerance - abych se vyhnul "STI efektu" -, a nejlépe i větší tolerance komory (kvůli různému střelivu) bylo by to fajn.
Objednávka byla odeslána a odhad dodání stanoven na dva týdny. Nakonec to trvalo čtyři, ale vše vypadá jak má být. Jak jsem si "minikachnu bezocasou" (tak budu pistoli říkat, protože když je "dospělá" K100 "kačena", můj subkompakt je mini - a ocas můj "custom" rám nemá) odnesl, líbí se mi ještě více: rám je skutečně elegantní a pistolka je menší a lehčí, než se zdálo na první pohled: do pouzdra, ze kterého plynovkový USP Compact přetékal, se vejde úplně hladce a při nošení mi přijde velmi lehká; zkrácená pažba pak přečuhuje skutečně minimálně a moc se nerýsuje ani pod oblečením.

Konstrukce

Samonabíjecí pistole ráže 9mm Luger uzamykaná rotací hlavně o 42°. Oproti podobným designům ze zahraničí nemá hlaveň výstupky, ale vyfrézovanou jakousi drážku, která se otáčí oproti příčnému kolíku v rámu zbraně. To zaručuje kultivovaný chod, protože je to dynamické a nikoli skokové jako u ozubových zámků a'lá Browning - a oproti "výstupkovým" hlavním s rotací (prakticky) nedochází k opotřebení a styčné plochy se samy čistí.
Hlaveň z chrom-vanadové oceli je silnostěnná - což ochránilo zdraví uživatele, který podle všeho dvakrát vystřelil do ucpané hlavně - a je nitrocementovaná do hloubky 0,5mm.
Rám je z plastového polyamidu GF30, do kterého je vložen kontejner vedení závěru z CrMo oceli s tvrdostí 700HV; rampa/skluzavka je součástí kontejneru v rámu. Můj rám nemá bobří ocas; úchop je přesto vynikající (vybrání končí přesně tam, kde ruka). Nevím jestli takové rámy odlévají; podle stop na zadní části bych skoro řekl, že je ocas ufrézovaný. Kvalita zpracování je ale nesnížená, vše je krásně symetrické a po stranách zkosené - jak jsem řekl, podobně jako u HK USP.
Závěr je z CrNiMo oceli o tvrdosti 750HB, stejně jako všechny kovové součástky je nitridovaný technologií Tenifer-QPQ (jako Glock). Zdrsnění pro natažení je v přední části (svislé drážky) i zadní (zkosené).
Vratná pružina závěru je plochá (inovovaný design); co mne značně překvapilo, vodící trn vratné pružiny je z plastu (sic!) a je napevno zabudovaný (nedá se vyndat jako u CZ či 1911).
Spoušť je DA/SA, podle manuálu má odpor 35/25N, má vyrovnaný chod a extrémně krátký reset. Po spuštění tam není prostor pro promáčknutí, ergo nehrozí strhávání z důvodu skokové změny odporu.
Kohout má tři polohy (na zápalníku, mezipoloha, nataženo); zakulacení na konci sice nevypadá nějak úžasně, ale je dobře funkční co do ručního natahování i vypouštění kohoutu.
Pojistka je oboustraná, velice plochá ale přitom stále snadno ovladatelná. Zbraň jde zajistit jen když je kohout natažený nebo (narozdíl od CZ) v mezipoloze. Pro neznalé je poněkud matoucí, že v poloze "zajištěno" je vidět rudý kroužek, který barevně vyvolává dojem "odjištěno". To není úplně úmysl - ten kroužek je plastový díl, který byl původně dodáván v modré barvě. Uživatelé K100 jej chtěli v červené, takže jim pan Kuracina vyhověl a objednal je. Já jsem u své P11 ten kroužek nakonec začernil lihovkou, aby nemátl lidi kterým zbraň půjčím - leč to pojistka po pár cyklech zajištění a odjištění setřela, tak to holt zůstane matoucí. Tohle je trošku nevychytanost (a zlí jazykové by si na tom mohli rýpnout co do důsledků demokratických hlasování).
Zápalník je stavěný tak, že podle oficiálního vyjádření GrandPoweru není problém sušení naprázdno, bez cvičného náboje. To bych ale nebral tak doslova, protože u plovoucích zápalníků obecně dochází při příliš častém "sušení" k opotřebování pružiny zápalníku: je to OK na ránu jistoty, ne na desetitisíce "výstřelů na sucho". Zbraň má blokaci zápalníku (pádovou pojistku) v podobě jakéhosi tlačítka na závěru v kontejneru zápalníku, které musí být zmáčknut aby byl zápalník odblokován k bití. Protiprvkem tlačítka na rámu pistole je páčka, která se zvedne jen při zmáčknutí spouště a to v okamžiku, kdy je spouští vypuštěn kohout.
Zásobník konstrukčně vychází z toho od CZ, ale díra pro jeho zachycení je vyvrtaná uprostřed. To proto, že i tlačítko vypouštění zásobníku je oboustranné! Zásobník se musí pořádně dorážet, při vypuštění je v takovém výtečném mezistavu: když zbraní trochu mávnete, způsobně vypadne, jinak zůstane viset.
Páčka vypuštění závěru - také velice plochá - se zdá být z ohábaného plechu, tloušťky cca. 1mm; i vybrání pro ni v těle závěru má asi jen 1mm. Navzdory tomu funguje perfektně, nehrozí nechtěné vypuštění závěru např. při úderu na jeho zadní část. Nedá se ale přetlačovat proti vybitému zásobníku a prodavač to ani nedoporučuje - zmáčknout se tedy dá jen bez zásobníku nebo s nabitým.
Mířidla má model P11 z výroby tak, že zadní jsou standardní "K100" a vepředu je světlovodné vlákno vlastní konstrukce GP. Zadní jsou na imbus, přední se zdá být na miniaturní křížový šroub - ale hrabat se v nich nemíním. Podle manuálu je zbraň nastřelená na 25m a míří se přímo na cíl, nikoli pod něj.

Rozborka

Pozn.: plnou velikost obrázků najdete v galerii na konci
S rozborkou se můžete buď trápit, nebo si najít ten správný grif, se kterým je to záležitost pár vteřin.
Takže takto: (po kontrole vybitosti a s nataženým kohoutem) vemte lučík za jeho svislou část a silou - nebojte se, nezlomí se ale musíte opravdu tahat - zatáhněte ve směru střelby. Povyskočí. Nyní jej vytáhněte za dolní část a - opět znašnou silou - jej zapřete o rám. Výborně, již nic nebrání rozborce. Stáhněte závěr úplně dozadu a vyzujte jej z drážek rámu, pak vysuňte hlaveň - hotovo.


Opačný postup je analogický, ale je tu pár drobností. Otočte závěr vzhůru nohama a hlaveň do něj vložte tak, že bude mít rovnou plošku dole (hlaveň musí trčet ven z rámu co to jen jde). Rovná ploška na hlavni půjde do rovné plošky na závěru, krásně to tam sedí. Závěr nechte vzhůru nohama a chytněte jej do otevřené dlaně levé ruky tak, že jej přidržíte za přední část mezi ukazovákem a prosředníkem:

Druhou rukou vemte rám s vratnou pružinou, nasaďte pružinu do vybrání pro ni... A teď ten grif: kdybyste se snažili natáhnout rám na závěr jen tak, zabere vám to tak 5 minut a je to řácký tělocvik. Místo toho využijte ono zapření o ukazovák a prostředník a rám zezadu zešikma (úhel je právě ta důležitá věc) zasuňte do závěru - půjde navléknout jedna báseň, během vteřiny:

Pak už stačí přendat lučík aby se přestal opírat o tělo zbraně, zatlačit na jeho přední část směrem zpět - a máte složeno.

Střelnicové zkušenosti a praktické zhodnocení

Nakolik mohu po pár stovkách ran soudit, dojmy z ergonomie jsou velmi dobré. Prsty, dokonce ani malíček, při střelbě nesklouzávají (a to mám poměrně velkou ruku); zbraň pěkně sedí v ruce, zadní hrana je vskutku ergonomická a jako velice příjemné beru, že navzdory velikosti zbraně se mi - narozdíl od 1911.22 - prsty tak nějak samy uspořádají tak, že nikde nepřekáží. Normální K100 či P1 má ergonomii úžasnou, u modelu P11 ji poněkud podminovává krátká pažba, což je halt vědomým kompromisem ve prospěch skrytějšího a pohodlnějšího nošení, se kterým jsem do koupě šel.
Na druhou stranu ve mě rám vyvolává pocit, že mi klouže a mám tendenci pořád přehmatávat; to může být jak úchopem, tak zvýšeným pocením dlaní (v ruce mi pocitově "klouzal" i Glock s gumovými ergonomickými střenkami s vybráním pro prsty) - a nebo "nedostatečným" zdrsněním rámu (ovšem co více bych prakticky mohl chtít, že).
Jak vyplývá z konstrukce, "analogový" (spojitý oproti "skokovému" zamknuto-odemknuto u Browningova systému) průběh zpětného rázu je pocitově relativně mírný. To nicméně nebrání 85mm dlouhé hlavni, aby se zbraní celkem slušně zvedala. Celkově má ale střelba podobný průběh, jako u podstatně větší a těžší pistole.
Zbraň má lištu na príslušenství Weaver/Picatinny, která je ale dost nepoužitelná. Kvůli krátkosti zbraně a délce lučíku je totiž tak krátká, že je první aretační výřez prakticky uříznutý a příslušenství tudíž nemá šanci se o něj zapřít a při střelbě by se z normální taktické svítilny (jako mé Ledwave Z-5) stal podvěsný baterkomet. Řešit se to dá, a to buď bočním úchytem (baterka vedle zbraně), který je kratší a dá se přimáčknout k railům i bez aretace; nebo speciální svítilnou, která se upevňuje nikoli aretací do zarážky lišty, nýbrž pacičkami provléknutými zezadu lučíku, na který přiléhá.
Tovární mířidla se světlovodnou muškou jsou vynikající co do koukání - přední přímo přitahuje pozornost k sobě a míření je intuitivní; ve schopných rukou má pistole i navzdory délce hlavně dost slušnou přesnost. Problém ale může vyvstat při nošení v jiných, než plastových pouzdrech: světlovodná muška má velice ostrou zadní hranu s pravým úhlem, kterou doslova trhá nylonová a jiná měkká pouzdra. U Uncle Sam to vyřešila elektrikářská páska, která přidala "kluznou plochu"; taška přes rameno od Dasty má ale stále problémy, protože vevnitř přidělaná kapsa na zbraň je tak měkká, že se muška po pár vytaženích prořízne páskou a opět trhá. Navíc se po cca. 650 výstřelech poroučela přední světlovodná muška, která prostě vypadla - a s tímto problémem nejsem zdaleka sám co s GP týče. Alespoň mne to ale dokopalo k zabroušení oné zadní hrany, takže teď již nemám problém. Náhradní vlákno jsem si ovšem koupil o něco menší, než by mělo být a navzdory zvětšení díry pro něj mi po dvou měsících při střelbě vypadlo opět, čímž vskutku nejsem potěšen (jakkoli si zrovna za toto mohu trochu sám). Asi měsíc jsem střílel prázdnou dírou po vláknu a také to šlo, pak jsem si našel čas na reinstalaci dalšího kusu světlovodného vlákna.
Na každý pád -- pokud mohu radit, berte kovovou mušku, pokud se vám tou světlovodnou nemíří opravdu výrazně lépe, než klasickou kovovou.
Spoušť je vynikající, koneckonců byla jedním z hlavních důvodů, pro které mne zbraň uchvátila. Kratičký reset (pocitově zhruba 2x kratší, než u Glocka; možná dokonce kratší, než u 1911.22; srovnáním s jinými nemohu sloužit), plynulý, jemný chod, co dodat.
A jak znělo i jedno z kritérií pro výběr mé obranné pistole, miniKachna je patrně značně imunní na špatný úchop. I když ji držím jako prase, úmyslně úplně mimózně a slabě, kope ale přebíjí. Ale je pravda, že stejně se při mých pokusech chová Glock 17 -- simulace"limp wrist" mi prostě nějak nejde :)

Co se spolehlivosti týče, můj kousek zatím úspěšně sežral úplně všechno, co jsem se pokusil vystřelit.
Statistika ke dni 19.11.2012: -
VýrobceprovedeníváhapočetFTFFTEspolehlivostPozn.
S&BFMJ115gr.20000100%
ZVSFMJ124gr.5000100%
GecoFMJ124gr.5000100%
MFSFMJ?gr.4900100%ocel.nábojnice
FiocchiFMJ115gr.5000100%levné: 4,9kč
LimitFMJ?gr.12000100%přebíjenky
Alsa proFMJ124gr.500010100%
G3FMJ124gr.15000100%zakázkové
Jeden kus Alsy se známému povedlo zaseknout pod rampou, což bylo ale patrně způsobeno nedoražením zásobníku. Posléze začala totéž dělat jedna várka +P+ Limitů, přičemž podle Kuraciny je to dáno tím, že Mk.7 měla oproti fullsize K100 zkrácený zákluz závěru, takže když bylo střelivo na horní hranici limitů C.I.P., mohly se sekat. Normální střelivo to nedělalo, dokonce totéž "Limití" střelivo z předchozí várky šlapalo bez problémů, ale inkriminovaná várka měla halt střelu o milimetr vylezlejší z nábojnice, než zbytek.
Při střelbě tímto střelivem se mi také ulomil ozub na kohoutu zřejmě v důsledku překalení materiálu. Pistole poté měsíc čekala na vyřízení vývozních povolení, načež jsem to urgoval, v Proarmsu ji rozebrali, zjistili příčinu a kohout vyměnili sami.

Havárie skrze vadnou dodávku hlavňoviny

V březnu 2013, tedy po cca. roce používání, pistoli na jedné akci praskla při střelbě s +P+ střelivem (o němž jsem byl předtím ujištěn, že jej konstrukce snese) hlaveň v délce komory a poroučela se "někam ven".
Střelec (měl ji zapojčenou někdo jiný) popisuje závadu tak, že střílel, střílel a najednou kouká, že se "mohutně zadýmilo" nahoře nad pistolí namísto před hlavní. Tak sundal prst ze spouště, koukl se, co se děje -- a s překvapením zjistil, že chybí půlka hlavně v délce komory, na závěru je odštípnutý kus, jak se ona půlka hlavně poroučela ven a vepředu jsou vyražené plasty. I vyndal zásobník a oznámil mi, že mi zničil pistoli :)
Díky Bohu a konstrukci P11 se nikomu nic nestalo, leč takový indicent velmi nepotěší.
Pistoli jsem tedy nafotil a poslal Kuracinovi v domění, že došlo k odpalu OOB, tj. z neuzamčeného závěru. Odpověď mne překvapila: OOB není možný, protože spoušť sice může shodit kohout, leč ten v takovém případě nedosáhne na zápalník. Stejná havárie, jaká postihla mne, ovšem postihla celou jednu várku hlavní, dodaných Českou Zbrojovkou pravděpodobně z Poldi, a to v důsledku výrobní vady materiálu: v hlavňovém polotovaru byl z ocelárny zaválcovaný řádkový vměstek, což se nedá zvenku odhalit a v GP na to přišli až poté, co se jim pistole s hlavněmi z této série začaly vracet v tomto stavu.

Na této dvojici fotografií je zachycen pachatel, tj. onen řádkový vměstek:

Všechny hlavně od té doby přezkušují nikoli třemi výstřely s tormentačními tlaky 130% oproti normě, nýbrž pěti výstřely s tlaky 170% civilních, protože to zmetkový materiál nevydrží a poroučí se ještě v továrně.
Mimo to následně přešli na americké dodavatele hlavňoviny namísto českých.
Nu a já dostanu automaticky zcela novou pistoli na rámu Mk.12 (s americkou hlavní), takže si polepším (a budu mít materiál pro sepsání další recenze).

Fotografie havarované P11 jsem probíral se nejmenovaným bývalým vysoce postaveným technikem CZUB. Ten mi na fotkách přesně ukázal, kde j řádkový vměstek, potvrdil, že to se čas od času prostě stane, vysvětlil mechanismus vzniku (viz dále) a přihodil veselou historku: v 70. letech takto hlavně houfně praskaly pistolím CZ. Do POLDI Kladno se tedy vypravila delegace CZUB, aby to nějak vyřešila. Přijeli, předložili svůj problém -- a zástupci Poldi se prý nechali slyšet doslova takto: "ale to jste měli říct rovnou, že to potřebujete na hlavně, to my bychom si dali větší pozor!"
Řádkový vměstek má pak vzniknout nějak takto: když se řežou ocelové ingoty, v jejich hlavičce jsou kusy strusky. Hlavička ingotu se proto musí odříznout a hodit nazpět do vysoké pece. Nu a pokud se hlavička neuřízne dost nízko, do materiálu se mimo kvalitní oceli dostane i různé svinstvo. To je potom při válcování rozválcovano do řádků, a ty představují linii zeslabeného materiálu, podél které pak praskají namáhané části.

Další fotografie mrtvé miniKachny Mk.7:

Než někdo načne hloupé poznámky: je znakem omezenosti kritizovat konstrukci pro vady materiálu, které se nedají odhalit.
Čím déle se pohybuji ve světě zbraní a čím více lidí "od fochu" znám, tím více klišé a předsudků padá: vím o hlavních Glocku a H&K, které byly přecementované a po pár stech výstřelech jim vypadávaly kusy materiálu; vím o Glocích, které odpálily "OOB" s následkem destrukce zbraně; prasklé 1911 a revolery mají na amerických fórech dokonce vlastní fotovlákna -- atd.
Jenom pitomec by na základě takové fotky řekl, že GLOCK, 1911, Taurus nebo H&K neumí dělat pistole -- a o GP platí totéž. Prostě -- "bad shit happens to good guns".
Relevantní jsou jen dvě věci: jak si výrobce hlídá kvalitu a jak dobrá je konstrukce sama o sobě -- tzn. jak je pravděpodobné, že se vám do rukou dostane zbraň s vadami materiálu, zda konstrukce není poddimenzovaná, a jak se zbraň chová (jak chrání střelce), když k vadě materiálu nebo katastrofickému selhání zbraně dojde.

(Poznámka na závěr o fanatismu a řevnivosti)

Někteří lidé berou svou pistoli jako náboženství a mají sklon se vydávat na křížové výpravy proti konkurenci. To se týká zejména srovnání GrandPower - Glock. Fanatismus já nemám rád a těchto stupidních žabomyších válek se nemíním účastnit; myslím si, že obě rodiny zbraní mají vlastně v principu mnoho společného, nejsou si ani přímou konkurencí a není důvod, aby se držitelé vzájemně rafali.
Oba Pánové Konstruktéři - Glock i Kuracina - přišli s revoluční konstrukcí, které zpočátku málokdo věřil a museli překonávat značné předsudky. Okolo obou zbraní se záhy vytvořila značná komunita našených a oddaných uživatelů. Obě pistole byly stavěny se značným ohledem na dobré materiály, zpracování a odolnost, výdrž, spolehlivost. A obě mají nějaký unikátní prvek, který nemusí sednout každému a který determinuje, kdo si co koupí, komu co vyhovuje: u Glocku je to unikátní spoušť==3 pojistky, u rodiny K100 je to systém uzamykání a chod spouště.
Někomu - jako mně - vyhovuje uzamykání a spoušť GrandPoweru a nevadí mu klasická pojistka a málo serepetiček okolo. Jiný upřednostňuje zbraň, která se skrze pojistku na spoušti dá rychleji tasit a vyžívá se v záplavě možného i nemožného příslušenství s logem svého výrobce. Whatever, každému co jeho jest, jsme snad dospělí lidé se schopností tolerance vůči rozmanitosti, no ne?
Ale stylizovat se do ublížených póz typu "GP je pro všechny lepší a nikdo ji nechápe" či naopak "Glock je nejlepší pistole světa a pokud se o ní někdo vyjádřil nelichotivě, určitě je ten rouhač podplacený Kuracinou", snažit se vyhrabat na druhou konstrukci co nejvíce špíny a mít pro druhou značku jen slova opovržení - takové kultické vnímání světa my-oni prostě nepěstuji, to musíte jít jinam.

Galerie minikachny


Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko
bra href=