Filosofie ozbrojené společnosti: obsah
Posudkový psycholog Netík se před časem nechal slyšet, že zbraně chtějí lidé mít proto aby měli moc nad ostatními*. Nastolené téma mne zaujalo: dospěl jsem totiž k názoru, že je tomu přesně naopak. Zbraně lidem znemožňují mít moc nad druhými díky tomu, že nastolují rovnováhu sil. Od psychologie zbraní jsem se rozepsal dále a pokusil se pojmout všechny aspekty držení zbraní slušnými občany; tak vzniklo šest částí, které si můžete přečíst buď v samostatných článcích — viz dále —, v jednom článku sáhodlouhém nebo si stáhnout Kindle verze ve formátu *.mobi
Obsah
V části první jsem se rozepsal na již otevřené téma vztahu zbraní a moci. JUDr Cepl ml. ve svém republikánském článku konstatuje, že žádné moci není možné zcela důvěřovat, protože je omezena lidskou povahou a "kontrolu lze zajistit jedině tím, že se (tyto) moci trvale hlídají navzájem ve věčném šachu". Tento koncept samozřejmě neplatí jen pro moc státní. Proto jsem se pokusil vysvětlit, proč je důležité vyrovnat ve společnosti moc lidí nad druhými a jakou roli v tom hrají zbraně.
Od téma moci a jejího vyrovnání se odvíjí otázka zákazů zbraní, které jsou v některých případech motivovány právě snahou onu moc vyrovnat odzbrojením zločinců. V části druhé jsem proto rozebral tento psychologický motiv, vnímání zbraní jako Symbol zla a pokusil se vysvětlit a na historických příkladech doložit, proč jsou pokusy vyrovnat moc jedněch nad druhými zákazy zbraní nesmyslné a vždy selžou.
Pokud se rovnováha moci nedá nastolit odzbrojením zločinců, ještě je tu otázka, zda se občané mohou spolehnout že je před mocenskou převahou zločinců ochrání policie nebo zda se musí chopit odpovědnosti za životy a zdraví své a svých blízkých. Právě to na základě logiky, judikátů i precedentů rozebírá části třetí.
Část čtvrtá na toto téma navazuje a zabývá se konkrétními historickými zkušenostmi s ozbrojenou společností a přechody společnosti neozbrojené k té ozbrojené. Toho se bezprostředně týká i způsob, jakým o zbraních informují masmédia: ta prokazatelně dezinformují a vyvolávají strach ze zbraní; i to je zde tedy zdokumentováno. A konečně, v této kapitolce jsem se krátce zamyslel i nad některými etickými problémy zbraní a obrany.
Na konci čtvrté části si troufám doufat, že bude střízlivě uvažující člověk mít jasno v tom, že zákazy zbraní pro slušné, zákona dbalé občany jsou dokonale kontraproduktivní, neb napomáhají jenom zločincům, kteří těží ze své převahy nad slabšími.
Nezbývá tedy, než vysvětlit, proč některé vlády a organizace sveřepě usilují o zákazy zbraní bez ohledu na jasné důkazy o škodlivosti jejich počínání, o čemž pojednává část pátá.
Posléze jsem doplnil ještě část šestou, kde předkládám střízlivé úvahy na kompromisu ohledně právní regulace držení zbraní, vysvětluji, proč psychotesty nejsou dobré řešení a ukazuji funkční modely zbraňových zákonů od nás i ze zahraničí.
Diskuse
Všech šest částí bylo mirrorováno na serveru DFENS, kde se pod články dá diskutovat. Jsou již zapadlé v historii serveru a nikdo si tedy nemusí všimnout vašeho komentáře, potažmo na něj reagovat, ale vyjádřit se tam můžete:
část první: zbraně a moc
část druhá: psychologie zákazů zbraní
část třetí: ochrání vás policie?
část čtvrtá: ozbrojená společnost a předsudky
část pátá: kdopak usiluje o monopol na moc nad druhými?
část šestá: právní praxe
*Netík sám usiluje především o moc nad ostatními, protože si skrze vydávání posudků vynucuje konformitu se svými představami o tom, jak by podle něj ostatní měli žít a vypadat
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko